5 nejčastějších typů pravopisných chyb, které jsou možná i ve vašem textu

Když vytvoří text plný pravopisných a často i gramatických chyb žák základní školy, s trochou sebezapření se nad tím dá mávnout rukou. Když ale spoustu chyb do textu naseká někdo, kdo se s výtvorem vytasí na veřejnosti, je to ostuda. Fakt ostuda.

Jsou pravopisné chyby, které vídáme zřídka, ale také ty, které se objevují takřka s železnou pravidelností. Na ně se společně v následujících řádcích zaměříme.

1. Čárky – malé, ale naprosto nevypočitatelné

Když jsem přemýšlela, jakými chybami začít, čárky byly jasná volba. Tyhle malé mršky dokážou v textu nadělat pořádnou paseku. A upřímně řečeno – dokonce i mistr tesař se občas utne, protože někdy je situace pěkně zapeklitá a sporná. Některé situace ale rozhodně sporné nejsou a správné řešení je nasnadě, jen znát pravidla.

Výčet pravidel pro psaní čárek tady nenajdete, k tomu lépe poslouží pravidla pravopisu. Vypíchnu tady jen jedno. A to neoddělování věty vložené čárkami. Z obou stran.

Jak by to mělo vypadat: „Nejčastější chybou v interpunkci, kterou děláme, je vynechávání čárek z obou stran věty vložené.“

Jak to často vypadá: „Nejčastější chybou v interpunkci, kterou děláme je vynechávání čárek z obou stran věty vložené.“

Ba co hůř, někdy to autor textu nezvládne vůbec: „Nejčastější chybou v interpunkci kterou děláme je vynechávání čárek.“

Jak se tomu vyhnout? Jednoduše. Přečtěte si celou výpověď bez vložené věty. Bude znít takto: „Nejčastější chybou v interpunkci je vynechávání čárek.“ Zbytek nemilosrdně oddělte čárkami. Z obou stran. Hotovo dvacet.

2. Shoda podmětu s přísudkem. Klasika

Věčná a vděčná záležitost do diktátů, desetiminutových rozcviček, zkoušení u tabule… I do textů, které mají reprezentovat. Pravopisné chyby reprezentativnost textu zásadně snižují, aspoň u těch lidí, kteří pravopis ovládají. Často se přitom chyby objevují spíše kvůli myšlenkovému postupu autora než kvůli jeho neznalosti. Je libo příklad?

Původní věta: „Fanynky se zaujetím pozorovaly každý tenistův pohyb.“

Aha, pomyslí si autor. Ukázalo se, že mezi fanynkami bylo i pár fanoušků. A tak nahradí podmět „fanynky“ za „příznivci“, aby je všechny označil souhrnně. Už ale nezaznamená, že přísudek v minulém čase zůstal v rodu ženském.

Výsledek: „Příznivci se zaujetím pozorovaly každý tenistův pohyb.“ A průšvih je na světě.

Častěji se ale bohužel stává opak, a to z důvodu neznalosti nebo nevěnování dostatečné pozornosti tvorbě textu. Běžně se tak můžeme dočíst, že „bolesti neustali“ nebo „boty tlačili“. Co dodat?

3. Zdali, neboli… Pište to dohromady!

Co dokáže gramatického nacistu vytočit k nepříčetnosti, během níž si brousí nůž a hledá krumpáč a lopatu, aby měl čím vykopat autorovi jámu a následně ho řádně zahrabat, to je nesprávné používání slov zdali, neboli a jim podobných výrazů. Často totiž dochází k jejich zneuctění vložením spojovníku, přičemž vznikne novotvar „zda-li“ a „nebo-li“. Nebo „niko-li“. A to jenom proto, že se autor snaží vypadat vzdělaně, učeně.

Takže takhle: -li patří ke slovesům a hodí se všude tam, kde nechceme psát „jestliže“, „pokud“ nebo cokoli na tento způsob.

Tedy: „Chcete-li, aby vaše texty měly váhu, musíte ovládat pravopis.“ Analogicky totiž můžete říct: „Pokud chcete, aby vaše texty měly váhu, musíte ovládat pravopis.“ A teď chvilka pravdy – můžete si toto říct u výrazů „zdali“ a „neboli“? Ne, že? Pište to dohromady.

4. Tečku za „viz“ v ČR nechceme aneb Vybrané lahůdky, které neskousneme

A pak tu máme několik nesmrtelných chyb, které nás všechny přežijí. Tady:

  • Výjimka: často vyjímka, pozor na vyjímat se!
  • Tip/typ: Ten hoch je přesně můj typ. X 10 tipů na letošní dovolenou
  • Holt/hold: Někdo pravopis holt nikdy nezvládne. X A takovým lidem nikdy hold nevzdáme.
  • Standard: vždycky jedině s „d“ na konci, analogicky pak standardní, ne standartní (to, že to textový editor neopravuje jako chybu, ještě neznamená, že to chyba není).
  • Za „viz“ se nepíše tečka, ani kdybyste na hlavu postavili. Jde o rozkazovací způsob slovesa „vidět“, je to tedy celé slovo, ne zkratka. Takže za „viz“ tečku nechceme.
  • My/mi: to byste (mi) nevěřili, kolik lidí si to stále plete. A my všichni tady si myslíme, že je to tristní.
  • Hasicí/hasící: evergreen všech diktátů. Hasicí přístroj (účel předmětu) X hasící hasič (činnost). Vymalováno.
  • Antedatovat: chcete-li něco posunout v čase do minulosti, například příspěvek na sociální síti, budete ho antedatovat, nikoli antidatovat. Ante = před X anti = proti. Bez dalších debat.

5. Kauza hyperkorektnost. Na tu byste měli myslet

Hyperkorektnost je démon. Je to jako když se ze všech sil snažíte něco udělat dobře, dáváte do toho absolutně všechno, věříte, že to děláte dobře… A ve finále je to úplně špatně. Takhle hyperkorektnost funguje. Lidé se snaží tak usilovně psát spisovně, až z toho vznikne patvar, který nemá se spisovným tvarem nic společného. Příklady?

  • by jsme, by jste, by jsem (bychom, byste, bych)
  • ty jsis, ty jseš (ty sis, ty jsi)

A co se ještě často opakuje za chyby?

  • tvar „dvěmi“ (správně „dvěma“, protože jde o pozůstatek duálu z dob dávno minulých),
  • „součastně“ (čas – současně, kde to „t“ lidi berou?),
  • „bizardní“ (správně „bizarní“).

Nejste-li si jisti, vyhledejte odborníka

Dobře vím, že ne všichni jsme zrozeni k tomu, abychom psali bez chyb. Taky se jako copywriterka děsím, kdy narazím na chybu v některém ze svých textů, až je zahlédnu na internetu. Naprostou bombou by bylo najít chybu v tomto článku po jeho zveřejnění. :)

Pokud si nejste svým psaným projevem jistí, pokud sice dokážete správně formulovat myšlenky, ale nedokážete uhlídat formu, obraťte se na odborníky, kteří výsledek vaší práce zkontrolují a případné nedostatky opraví. A kdybyste to náhodou chtěli už od začátku nechat na někom jiném, kontaktujte nás. Zhostíme se toho.

Nechte si poradit s texty

napište nám

Přidat komentář