Nejslavnější hacker všech dob Kevin Mitnick byl dobrý hlavně v mluvení

Vyzbrojen klávesnicí je prý nepřítelem státu číslo 1…alespoň takto se vážně o Kevinu Mitnickovi vyjádřil jeden soudní prokurátor. FBI se zase bála, že hvízdáním do telefonního sluchátka by prý zase mohl odpálit jaderné nosiče. Kevin Mitnick byl a pořád je nesmrtelná hackerská hvězda!

Dnes je Condorovi – krycí hackerská Mitnickova přezdívka - 53 let a již se trochu zklidnil. Stojí totiž na světlé straně a vlastní společnost Mitnick Security Consulting, která se specializuje na systémové zabezpečení přesně proti takovým lidem, k jakým kdysi patřil on.

Kromě vedení vlastní firmy, psaní knih o svém životě a o tom, co se vše naučil, mimo jiné také přednáší na různých konferencích, v televizních a rozhlasových pořadech, a to o nebezpečí hackingu, sociálním inženýrstvím a metodách tzv. phreakingu – nabourávání se do telefonních linek, tedy něco jako jistě znáte z filmu Matrix.

A názory na něj? Jedni ho přímo k smrti nenávidí a druzí v něm vidí génia a vizionáře. Proto, abyste vůbec pochopili, proč je Mitnick asi dnes největší žijící hackerská VIP mediální celebrita všech dob, musíte něco vědět o životě tohoto muže. A pozor, vážně to stojí za to, už jen proto, že FBI v 90. letech minulého století o něm rozhlašovala, že se jedná nejnebezpečnějšího muže v celé Americe. 

Už ve 12 letech Mitnick "hacknul" autobus v Los Angeles

Ale teď pojďme na úplný začátek. Ve slunném kalifornském dni 6. srpna roku 1963 se ve znamení lva narodil Kevin David Mitnick. Stalo se ve čtvrti San Fernando Valley v severozápadní části města andělů – Los Angeles. Už od malička to byl velmi upovídaný a zvídavý kluk, všechno potřeboval vědět, ptal se proč a jak co funguje.

Jeho první "hackerský zářez" přišel v jeho 12 letech, kdy si sehnal strojek (systém děrných štítků) na označování jízdenek do místního autobusu a jezdil jednoduše zadarmo přes přeznačené přestupní jízdenky, které lidé vyhazovali. Daleko zajímavější je však způsob, jakým se raubíř Mitnick dostal k tomu, aby věděl, kde si takový strojek opatřit. Malý Kevin totiž šel přímo jednoho dne za autobusovým řidičem a jen ho důkladně vyzpovídal, kde, co a jak.

beatles_-_ticket_to_ride.jpg

Paul i John naopak by bez lístku nedali ani ránu!

Paul i John by naopak bez lístku nedali ani ránu! Zdroj: www.flickr.com/photos/drinksmachine/5691244554

Dle oficiálních pramenů historie hackingu se prý jednalo o první moment použití metody tzv. sociálního inženýrství – psychologicky vedené manipulace s lidmi pro získání cenných informací. Na střední škole své vrozené komunikační schopnosti pro sociální inženýrství naplno začal rozvíjet s partou stejně smýšlejících jedinců v oblasti phreakingu. Zatímco někteří jeho spolužáci na střední plácali krásné holky po zadku, Kevin se bavil jinak. Poslouchal cizí hovory a získával citlivá osobní data a údaje.

Po střední škole šel studovat dále informatiku do centra L. A. na Computer Learning Center. Zde začínají teprve opravdové hackerské kousky s klávesnicí. Zde se mu třeba podařilo získat přístupová práva k počítačům velké společnosti IBM, taktéž ukradl zdrojové kódy operačních systémů počítačové firmy DEC.  Těmito kousky se z Kevina Mitnicka, sociotechnika a phreakera, konečně stal také hacker v plném významu tohoto někdy ne úplně jasného výrazu. 

První soud a éra největší slávy

Píše se rok 1988 a Kevinovi je 25 let a stojí poprvé u soudu. Vypadá to s ním bledě. Ale to by nebyl vychytralý Mitnick, kdyby nevymyslel něco pikantního na svou obhajobu. U soudu prohlásil, že je nadměrně závislý na hackingu a nemohou ho soudit ani dát do vězení, ale do léčebného sanatoria. Touto originální obhajobou si Mitnicka poprvé povšimla americká média. Stal se jejich miláčkem.

Soudní verdikt nakonec zněl nakonec takto: 8 měsíců v samovazbě a 3 roky kontrolního dohledu. Jenže to by nebyl Mitnick, kdyby zase po chvíli klidu nevymyslel něco zajímavého - být na útěků před kontrolou federálů. 

hacker_a_zdrojovy_kod.jpg

Chodí Pešek okolo...

Takhle nějak hacker ničí zdrojový kód. Zdroj: www.flickr.com/photos/113196745@N04/

V těch letech – na začátku 90. let – se mu i díky masivní mediální podpoře začalo připisovat mnoho činů, které ani technicky vzato nešly provést, jako například slavné nabourání se do systému NORAD, která neměla v tu dobu připojení k žádné externí síti apod. Ale na druhou stranu existuje i seznam firem, které opravdu hacknul – Motorola, NEC, Nokia, Sun Microsystems či Fujitsu Siemens.

Jak to máte se zabezpečením sítě vy?

Druhý soud a dopadení Mitnicka kybernetickým samurajem Shihomurem

kyberneticky_samuraj.jpg

Víte, že kybernetický samuraj spáchá seppuku tím, že vytáhne katanu ze zásuvky?

Zdroj: www.flickr.com/photos/evaysucamara/5494953658/

Píše se rok 1995, 15. února. V Raleigh v Severní Karolíně FBI nasazuje Mitnickovi želízka, ale tentokrát už soudy neobalamutí. Stal se prvním odsouzeným hackerem na světě a soud mu vyměřil pokutu ve výši 300 dolarů, i když mu nebylo prokázáno vlastní obohacení. Mitnicka pomohl FBI vystopovat systémový expert a fyzik z Kalifornie  Tsutomu Shihomura, který poté s pomocí novináře Johna Markoffa napsal o celé akci knihu Takedown (česky i film Nebezpečný kód).

Jenže tak jednoznačné to zřejmě s celým Mitnickovým soudním procesem asi nebylo, protože za dva roky po chycení Mitnicka v Severní Karolíně napsal jiný kalifornský novinář Jonathan Littman knihu The Fugitive Game: Online With Kevin Mitnick s trochu odlišným příběhem od „mainstreamové“ Takedown. Dokonce se i začali rojit hlasy, že celý případ Mitnicka je diskutabilní, už jen z důvodu, že soud neprokázal žádné obohacení. V konspirativních kruzích padly i názory, že USA chtěla jen na někom otestovat nové zákony proti kyberkriminalitě a Mitnick byl obětním beránkem. 

Po pěti letech vězení svoboda a výměna klávesnice za pero

kevin_mitnick_-_podnikatel.jpg

Umoudřený a hodný Mitnick v 21. století

Z nepřítele státu se stal vážený podnikatel. Fešák, že? Zdroj: www.flickr.com/photos/campuspartymexico/4891981912/

Píše se rok 2000, 21. ledna. Kevin Mitnick je propuštěn na podmínku se zákazem "surfování" na internetu po dobu tří let a zákazem používat mobilní telefony. Soud také Mitnickovi zakázal napsat jakoukoli knihu o jeho životě a zkušenostech z oboru po dobu sedmi let od propuštění na svobodu.

Ale to, že Mitnick už celebritou a miláčkem novin zůstal, na tom se nic nezměnilo. Svědčí o tom i to, že jeho první oficiální návštěva webových stránek byla v roce 2003 živě vysílaná v televizi. Ve stejném roce se poprvé objevil i u nás v Praze při představení své první knihy Umění klamu.

U knih Mitnick - kromě své aktivní a legální podnikatelské činnosti - zakotvil, protože za dva roky později vydal druhou publikaci The Art of Intruison (volně přeloženo jako Umění nežádoucího pronikání) a v roce 2011 konečně autobiografii Ghost in the Wires: My Adventures as the World's Most Wanted Hacker.