„Dělat něco, co ti nedává smysl, je pomalá sebevražda,“ tvrdí náš kreativec Pavel Jartym

V sérii rozhovorů s Aira lidmi rozhodně nepolevujeme. Tentokrát došlo na kreativce a obsahového specialistu Pavla. Podívejte se, co prozradil o sobě a o své práci.

Pavle, co všechno děláš v Aiře?

Jsem takový mix projektového vedoucího/obsahového specialisty a kreativce. Chodím s obchodníky na schůzky s novými klienty, komunikuji s klienty, zodpovídám za chod projektů, některé dílčí věci zpracuji sám a něco zase deleguji na své kolegy.

O které klienty se nejvíc staráš?

Mám jich na starosti poměrně dost, tak jen letmo zmíním např. Bramburky.cz, ESO Plavby, Obchodní akademie OA Praha nebo DataHelp.

Která činnost tě z toho nejvíc baví?

Baví mě, když se povede zhmotnit myšlenku. Dotáhnout ji do konce, udělat z nápadu něco hmatatelného, co má dopad. Je paráda, když nápad zrealizuješ, přivedeš ho k životu, jako by do ní člověk vložil symbolický šém.

Hodně mě naplňuje, když vidím, že naše práce funguje, a klient díky tomu prosperuje a dosahuje svých stanovených cílů. Smysluplnost je důležitá. Dělat něco, co ti nedává smysl, je pomalá, ale jistá sebevražda.

Jak ses do Airy vůbec dostal a kdy?

Původně jsem přišel na pozici SEO specialista & Copywriter. To bylo v březnu 2015. Předtím jsem pracoval v několika marketingových firmách a vyzkoušel jsem si i život na volné noze nebo chceš-li tzv. freelancera. Pak jsem viděl inzerát, že v Aiře shánějí lidi, a tak jsem si řekl, že to zkusím.

Často se ujímáš stážistů a praktikantů. Dalo ti to něco nového?

Jo, máš na mysli ty, co chodí z Obchodní akademie Praha, viď? Těch se ujímám rád, ale i kolegové mi s tím dost pomáhají. Letos už jsem tu měl čtvrtého praktikanta a pokaždé to bylo něčím jiné. Prvnímu bylo asi 18 let a bylo na něm znát, že je poprvé na dlouhou dobu takhle pryč ze svého známého prostředí, ale třeba ten druhý, Erdi, tomu bylo 27 let a byl hrozně fajn. Dokonce si mě přišel poslechnout i na koncert, dobře jsme popovídali během stáže i o spoustě zajímavých věcí, které se práce netýkaly.

Poslední tady byl Dustin, ten měl rád hudbu jako, takže kromě toho, že jsem ho měl na stáži, jsme spolu ještě nacvičili pár písniček a byla to sranda. Později mi dokonce mi psal, že si doma v Německu koupil svou první baskytaru, že ho to se mnou inspirovalo.

A co mi ta starost o praktikanty dává? Hlavně to, že čas od času opráším svou angličtinu. Ne že by mi nešla, ale jsem v ní pohodlný lempl. (směje se)

Co je na tvojí práci nejtěžší?

Přinášet nové vhledy a nápady na tom, jak klienty a jejich obchodní záležitosti posouvat dopředu. Takže nejtěžší je přemýšlet. Mít nápad je lehké. Ale mít nápad, který efektivně propojí efektivně víc faktorů a věcí do jedné přehledné a elegantní pavučiny, popřípadě ještě bude mít nenucený vtip, to je vždycky výzva. Někdy je těžké i dokázat se vypnout a odpojit mentálně od veškerých pracovních záležitostí. Prostě odpočívat.

Popiš se pěti slovy!

Introvert, prošedivělý, užvaněný, rádoby vtipný a neposedný.

Dobře, necháme jich šest, protože to sedí. A co si myslíš, že by o tobě řekli tví kolegové, kdyby na to měli taky jen pět slov?

To záleží, jestli by se zaměřili na moje pozitivní, nebo negativní vlastnosti. (směje se) Schválně, co bys o mně v pěti slovech řekla ty?

Tak to jsem si naběhla. Tak asi: nápaditý, bohém, pohodář, oživující prvek.

A co děláš ve volném čase? Například svou vášní pro kytaru a zpěv jsi známý v celé Aiře. Ale určitě máš ještě nějaké další koníčky.

Do 15 let to byl fotbal. Pak jsem ho vyměnil za hudbu. Svého času mě bavilo psát úvahy a vhledy do oblasti vážné hudby. Takže zase hudba.

Co si vždycky rád přečteš? 

Už několik let se vracím k velice zvláštní knize, je to taková „literární Enigma“. Ta kniha se jmenuje Citadela od A. Sainta-Exupéryho. Je to typ knihy, kterou můžeš otevřít kdekoliv a začít číst a vždycky ti to něco řekne. Nejde tam totiž o hermeticky uzavřený příběh nebo klasický románový lineární děj, který spěje od bodu A k bodu B.

Jednu dobu jsem sám se sebou uzavřel takovou sázku, že přečtu všechna díla Fjodora Michajloviče Dostojevského. Skoro se to povedlo, takových pět nebo šest kousků jsem dal. A pak si rád opakovaně listuju v Bibli, nejvíc v Novém Zákoně, konkrétně ve studijním vydání, které pomáhal překládat můj otec. Zrovna tohle čtení mi změnilo život.

Obecně si rád přečtu všechno od románu, poezie, průvodců až po eseje a tak. Jsem vystudovaný knihovník s maturitou na jedničku, takže mám ke knihám opravdu blízko.  

Díky za tvůj čas a vyčerpávající odpovědi!