Poprava právem aneb jak se při tvorbě webu nestát zločincem

Fotit lze cokoliv, ale zveřejnění na internetových stránkách, na to už dohlíží zákony. Zdroj: Nicolas García (Wikimedia Commons)

Věděli jste, že slova právník a poprava jsou odvozeny ze stejného základu? Než ovšem dojde k finanční popravě u soudu, měli bychom si projít pár zásad, díky kterým k ní nemusí dojít vůbec. Ale ani při dodržení všech si bohužel nemusíme být jisti, že nenajdeme v poště obálku s předvoláním. Jak to?

Pozor na fotky!

Ale pěkně od začátku. Načrtněme si modelovou situaci. Během tvorby webových stránek hledáte ilustrační fotku. Vyfiltrovali jste si Googlem obrázky, „které lze opětovně použít, a to i komerčně“, ale nic podle vašich představ se neobjevilo. Pak náhodou narazíte na jednu krásnou na zapadlém blogu. Licence sice nikde není nijak upravovaná, ale stránky evidentně téměř nikdo nečte, takže drobnou „krádež“ ani nikdo neodhalí. A vůbec, o co jde, vždyť to dělá každý.

CHYBA! Význam stránek nehraje roli. Existují softwarové nástroje, které vyhledávají snímky pomocí v nich obsaženého digitálního podpisu. I když si nikdo převzetí fotky nevšimne vizuálně, stroj vše odhalí za chvilku.

Bezpečné není krást fotky ani z bezvýznamných blogů, jako je tento

Kdo by se zabýval hledáním zlodějů jednoho obrázku na bezvýznamném webu, když autor by toho, soudě dle pravopisných chyb v textech blogu, asi ani nebyl schopen? Chytráci, kteří se tím živí. Ano, někteří lidé zmíněnými nástroji vyhledávají fotografie chráněné autorským právem. Žalobu může podat jen osoba vlastnící autorské právo, s tou se tedy spojí, poskytnou jí právní servis a případnou kořist si potom rozdělí. V některých odvětvích, například v cestovatelském sektoru, tento byznys přímo kvete.

Fotografování a natáčení mohou být nebezpečné věci, před jejímiž právními důsledky neochrání ani neprůstřelná vesta. Zdroj: U.S. Federal Government

Ujasněme si nyní, co se autorského práva vlastně týká:

• Dílo, jehož se autorské právo týká, definuje § 2 autorského zákoníku jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, který je vyjádřen v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorem je osoba, která dílo vytvořila.
• Autorské právo platí 70 let. Jestliže autor během této doby zemře, přechází práva na dědice.
• Ruku v ruce s autorským právem kráčí právo majetkové. To většinou náleží autorovi nebo firmě, pro niž obrázky pořizuje.
• Podle českých zákonů lze vysoudit při porušení autorských práv až čtyři miliony korun, ale také třeba jen omluvu. Záleží na konkrétních okolnostech případu.

Morálních a právních aspektů obsahu na internetu se dotkl i článek Facebook vs. nevhodný obsah – 1:0

Zazdrojovat Pepu nestačí

Jak se tedy pojistit, aby se nám fotografie a zákony nevymkly z rukou? Stačí pod snímek uvést zdroj? Nikoliv, je to stejné, jako byste kamarádovi Josefovi ukradli kolo, napsali na něj „zdroj: Pepa“ a v klidu na něm jezdili. Musíte si vyžádat písemný souhlas autora (podle zákona stačí ústní, ale kdo ho při soudním sporu přizná, že?). Pakliže nenajdete kontakt na autora, tak raději ruce od snímku pryč.

Problém řeší licence jako Public Domain Image, Copyleft, General Public Licence a další, jimiž autoři omezují svá práva na určitý způsob bezplatného užití, nebo se jich úplně vzdávají. To vypadá hezky, ale opět pozor! Ten, kdo fotografii na internet umístí, nemusí být tím, kdo ji pořizoval. Autor pak může zažalovat vás, protože vy si autorství před zveřejněním musíte ověřit. Právníci proto radí při sebemenších pochybnostech o autorství snímek nezveřejňovat a raději si nějaký vlastnoručně vyfotit.

Předejít potížím se dá, pokud se rozhodnete obsah stránek svěřit specializované společnosti. Její zaměstnanci se s autorským právem potýkají každý den a mají v této oblasti mnohem více vědomostí a zkušeností než vy. Kromě toho se postarají i o dobrouvyhledatelnost  webu.

Takhle to nefunguje. Převzetí fotografie bez souhlasu autora se považuje za krádež, i když pod ní uvedete jméno autora. Zdroj: Milan Wölfl (Wikimedia Commons)

Podobné problémy mohou provázet zveřejňování textu, ale o tom zase až někdy příště...