Aira voda 2019, to byl Hrabal, minigolf, menhir a hlavně MY …

Airáci už viděli světa kus, ale když zjistili, že „za rohem“ je na dosah polabská osada Kersko, byla volba pro letošek jasná.

Západ slunce u řeky Labe v Kersku - Aira voda 2019

Nenechte se zmást. Název Aira voda pochází z dob, kdy se skutečně jezdilo na vodu. V posledních letech ale dáváme přednost jedné základně a aktivitám kolem ní (jako tomu bylo i v roce 2017). Tentokrát jsme vyrazili jen kousek od Prahy do Kerska, do zdejších bungalovů. Stačilo ve čtvrtek po práci naložit jídlo, pití, lidi, kytary… A jelo se!

bungalovy_kersko_2019_a_aira_voda.jpg

Petr

Na místě nás potěšila naše copy queen Péťa, která za námi na pár hodin přijela docela zdaleka. Věříme ale, že jí to stálo za to.

Hned po tom, co jsme dorazili a ubytovali se, jsme zažehli oheň jaksepatří – to hlavně pro ty, kteří před grilovanými hermelíny a klobáskami z grilu dávají přednost čemukoli opečenému. Nejen jídlem, ale i kulturou jsme obohatili náš večer. Petr, Pavel nebo Sváťa měli pořád v ruce kytaru a po mixu českých a amerických písní došlo i na čistě moravské songy, třeba Sbohem, galánečko. Když už padla policejní hodina, přesunuli jsme se do bungalovů, kde jsme pokračovali ve veselé rozpravě a rádoby vysoce inteligentní hře, při které nebyl jiný cíl než všechny účastníky pořádně opít, což se jednoznačně povedlo.

aira_ohen_na_aira_vode_2019_v_kersku.jpg

Petr

Minigolf mezi dobrotami a dobrotami

Páteční snídaně mezi břízami u Labe byla skutečně hostina. Sladkou tečkou nám byl perník od Báry, která s námi nakonec nemohla jet, tak za sebe poslala aspoň náhradu, dobrotu k čaji nebo kávě. Procházkou jsme se vydali na zdejší minigolfové hřiště, kde nás čekalo 18 jamek a nefalšovaný turnaj o zajímavé ceny.

minigolfove_hriste_v_kersku.jpg

Pavel

Zlatým hřebem pátku byl ovšem oběd v Hájence, kterou pozná každý, kdo někdy viděl Slavnosti sněženek. Jídlo bylo vynikající a porce tak velké, že i vyhlášení jedlíci měli s tou náloží co dělat. Vlastivědná procházka Hrabalovou stezkou nám pomohla strávit zvěřinové hody a my jsme se cestou necestou vydali směrem k menhiru, pro nezasvěcené – je to pískovec s ojedinělými valouny křemene. I přes pomoc LTE sítě a Google Maps jsme bloudili kerskými lesy, nicméně nakonec jsme se zorientovali a k menhiru opravdu došli. Stonehenge to nebyl, i tak to ale stálo za to.

skupinova_fotka_u_hajenky_v_kersku.jpg

Petr

Táborák č. 2 a Zámecký park v Lysé nad Labem

Páteční večer už byl poněkud klidnější. Plápolající oheň a starý dobrý Jack Daniels z dalekého Tennessee nám byly příjemnými společníky, a Pavel/Filip nám hezky zazpíval na dobrou noc.

Sobotní ranní vstávání nebylo tak náročné jako předchozí den, a tak jsme si po snídani hbitě sbalili loďáčky a vydali se společně na poslední část Aira vody, na procházku Zámeckým parkem v Lysé nad Labem. Naší fotografce Jindře se podařilo zachytit spoustu krásných okamžiků, pózovali jsme nejen my a sochy v parku, ale i zdejší kočky a koťata.