Vybrané lahůdky z typografie: 7 chyb, které mění text v napohled nepříjemnou záležitost

Ještě jste si nic nepředstavili, když jsem začala hovořit o typografii? Jde o jednak o techniku tisku, ale my se budeme řídit druhou možnou a všeobecně známou teorií, podle které se tato oblast zaobírá správným rozmístěním grafických elementů v textu. V praxi to znamená například vhodné umístění mezer, interpunkce nebo třeba tak často popletených uvozovek. Je těžké ohlídat si všechna tato úskalí, proto pomůže obrátit se s textem na tým copywriterů, kteří mají po ruce korektora a kupu zkušeností s podobnými úskalími.

1. chyba: chybějící mezera

Nevěřili byste, jak těžké je udělat mezeru. Ne že by byl snad někdo nebyl schopný klepnout na mezerník. To vůbec ne. Těžké je udělat mezeru správně, na správném místě. Bezkonkurenčně nejčastěji mezera chybí za interpunkčním znaménkem, ať už jde o tečku, obávanou čárku nebo něco jiného.

Protože není nic jednoduššího,než to narvat k sobě.

Za interpunkčním znaménkem se dělá mezera. Pozor, za ním.

2. chyba: přebývající mezera

Předchozí sdělení jsem zdůraznila proto, že se autoři textů často řídí tím, že mezery mají být všude kolem interpunkčního znaménka. Kdyby to šlo, dali by mezeru pro jistotu i nad něj a pod něj. Před interpunkčním znaménkem se až na výjimky mezera nedělá.

Zapomeňte na takové roztahování , které bije do očí . Je to k nepřežití .

Výjimkou je například dvojtečka ve významu matematického dělení, vyjádření měřítka a poměru, případně ještě v bibliografických údajích. Mezera po obou stranách se ve specifických případech týká také pomlčky a lomítka.

Mezery navíc se velmi často objevují i při používání závorek. Je přitom snadné si zapamatovat pravidlo, že mezera se píše před závorkou na začátku a pak až za koncovou závorkou – v případě, že nenásleduje interpunkční znaménko. Pochopitelně.

Spousta lidí ( a je s podivem, že jde v mnoha případech o copywritery ) v tom zbytečně chybuje.

3. chyba: spousta teček, otazníků a vykřičníků

Když chceme zdůraznit výpověď, používáme vykřičník. Když klademe v psaném textu otázku, umístíme za ni otazník. Když naznačujeme nedokončenost nebo totální epičnost věty, na konec zasadíme tři tečky. Ale pozor!

Tři tečky stačí. Nepíšeme ani dvě, ani čtyři a víc. Ne, dokonce ani sedm nebo deset. Víc teček už výpověď neumocní, ani kdybychom se na hlavu stavěli (no, ten stoj na hlavě by ji možná umocnil). A co ještě stačí, to je jeden vykřičník nebo jeden otazník. Chápu, že když jste rozhořčení a chcete někoho poslat k čertu, vaše emoce by dokonale vystihla armáda bojovných vykřičníků, ale typografie to tedy nechápe a nikdy to nepochopí.

A jak je to s poměrně oblíbenou kombinací vykřičníku a otazníku? Ta se používat může. Pamatujte ale, že mezi znaménky se nedělá mezera a že sice není dáno jediné správné pořadí, ale pokud už nějaké zvolíte, měli byste ho dodržet v celém textu. Mimochodem v pořadí „otazník a vykřičník“ to vypadá o něco lépe…Stejně tak je to u otázek.

shutterstock_440372062.jpg

Moc otazníků a vykřičníků škodí.

K trojitému použití znaku se přistupuje v expresivním vyjádření a čas od času je možné ho spatřit třeba na reklamních poutačích. Do textu, který má něco nebo někoho řádně reprezentovat, ale nepatří.

Myslíte, že je podlé, že vás konkurence pomlouvá??? Trojicí otazníků a vykřičníků v textu na svém webu to ale nevylepšíte a nezměníte!!!

4. chyba: čtyři procenta nejsou čtyřprocentní

Lámete si text co text hlavu s tím, jestli patří mezi číslo a procenta mezera, nebo to bez obav sekáte jak Baťa cvičky, protože „nevědomost je blaženost“? Jednou pro vždy:

4 % = čtyři procenta

4% = čtyřprocentní

A tak dále.

5. chyba: pomlčka vs. spojovník

Tenhle souboj je nekonečný. O místo se spolu ustavičně pere pomlčka se spojovníkem, protože řada lidí (o to hůř, když copywriterů) nepostřehla mezi těmito dvěma velikány rozdíl. Liší se přitom délkou, což je patrné na první pohled, ale především tedy významem.

Spojovníkem spojujeme slova: česko-německý, červeno-bílý, Praha-Vinohrady. Bez mezer.

Pomlčku používáme k oddělení větných částí nebo k pozastavení výpovědi. Pomlčku z obou stran oddělujeme mezerami, až na některé výjimky, a to ve smyslu „a“, „proti“ nebo při určení intervalu. Například „zápas AC Sparta Praha–FC Slovan Liberec“.

6. chyba: ty „drťky“ na konci, pro které nemáme jiné pojmenování

Ve skutečnosti pro ně máme jiné pojmenování, ale chtěla jsem, aby měl tento mezititulek trochu víc šťávy. Vídáte na konci řádků spojky nebo jednopísmenné předložky? Pokud vám to rve oči, vítejte v klubu a věřte, že vám to rve oči správně. Spojky a jednopísmenné předložky je potřeba „odhodit“ nezlomitelnou mezerou na další řádek, čímž je připojíme k následujícímu výrazu.

To samé platí například pro dělení čísel (2 500 nemůžeme napsat s dvojkou na konci řádku a pokračovat s pětistovkou na dalším) nebo pro zkratky typu „tj.“ a „tzv.“. A existují i další případy, které se však neobjevují tak často.

shutterstock_2185040149.jpg

Vytisknuto, ale konce řádků vypadají zanedbaně.

7. chyba: uvozovky pište „česky“

Dvěma jakýmikoli čárkami uvozovky nevytvoříte a taky se v česky psaných textech rozlučte s uvozovkami, které se hodí třeba do těch používaných v angličtině. České uvozovky vypadají následovně:

„takhle“ – ty první se nacházejí vždy dole a mají tvar malých devítek, ty druhé jsou naopak nahoře a mají tvar malých šestek

Uvozovky, které vypadají jinak, konkrétně třeba ty první, které se nacházejí v horní části řádku, nemají v česky psaných textech ani za mák co dělat.

Drobnosti, které dělají z textu na pohled nepříjemnou záležitosti

Vyhněte se při tvorbě textů chybám, které dělá spousta lidí, často ve sladké nevědomosti. Jakkoli se mohou zdát drobné a téměř nepostřehnutelné, dost lidí (třeba návštěvníků vašeho webu) nad nimi kroutí hlavou, protože ne všichni vidí typografii jako zbytečnou šikanu. Všichni přece chceme, aby svět nějak vypadal…