Nejčastější stylistické chyby aneb Z čeho mají milovníci češtiny infarkt

Komu není shůry dáno, ten kvalitní text nenapíše. A je to úplně normální. Někteří copywriteři si zase ne a ne zapamatovat, kam v autě nalít olej a kam směs do ostřikovačů – proto to taky neděláme profesionálně. Potíž nastává, když se nevědomost, neznalost a absence jazykového citu promítne do veřejného textu, který má reprezentovat či prodávat.

Gramatické a pravopisné chyby bijí do očí, ale ty stylistické už běžný Čech příliš často neřeší, protože je neidentifikuje jako chyby. Žije v mylném domnění, že je vše správně. Stylistika už je totiž trochu vyšší dívčí. Hodně rozsáhlá vyšší dívčí s takovým množstvím oblastí, že si tentokrát pohovoříme jen o vybraných jevech. O těch, jež nás, kteří s jazykem a texty denně pracujeme, už trochu (více) štvou.

Nevhodně použitá elipsa – protože není jedno, co říkáme 

Elipsu můžeme jednoduše definovat jako výpustku části výpovědi. Můžeme například říci, že „Petr čeká na Pavla a Pavel na Filipa“, aniž bychom museli zdlouhavě říkat, že „Petr čeká na Pavla a Pavel čeká na Filipa“. Jakmile totiž vypustíme opakovaný výraz „čeká“ ve druhé části výpovědi, význam se nezmění. Tak elipsa funguje.

A jak nefunguje? „Na směně pracuji se starším mužem než Karel.“ A teď si lámejte hlavu. Pracuji se starším mužem, než s jakým pracuje Karel? Nebo pracuji s mužem starším, než je Karel?

Nejednoznačnost – protože vážně není jedno, co říkáme

„Pochvala učitele páté třídy.“ Cože? Pochvala od učitele, který má na starosti pátou třídu, nebo pochvala mířená k učiteli páté třídy? Nebo snad pan učitel pochválil pátou třídu? Přesně takhle nesmí čtenáři textů, na nichž závisí jakýkoli úspěch, tápat. Nikdy!

Nadužívání konkrétních slov – protože čeština je příliš bohatá na to, abychom se omezovali na pár výrazů

„Hrál jsem za mužstvo, které postoupilo do dalšího kola, které je důležité. Víte, za které mužstvo bych ale hrál radši? Za to, které sice nepostoupilo, ale hrálo férově.“

Teď si asi klepete na čelo, jak bych – já chytrá - nahradila výraz „které“, aby se neopakoval. Nijak. Toto souvětí si zaslouží kompletně překopat.

„Hrál jsem za mužstvo, jež postoupilo do dalšího, důležitého kola. Víte, v kterém týmu bych ale byl radši? V tom, jenž sice nepostoupil, ale hrál férově.“ Hotovo, vymalováno.

obr2.jpg

bigstock.com
Jsem tak unavená, nebo je tam výraz které vážně tolikrát?

 Hromadění podstatných jmen slovesných – protože když se vyjadřujete, čtenář by vám chtěl porozumět

…jenže to mnohdy vážně není snadné. Typickým příkladem mohou být úřední zápisy, zápisy z jednání a další skvosty, které češtinu natahují na skřipec a odvolávají se na oficiálně uznaný úřední styl. Čtenář by rád zjistil, co mu chcete sdělit, jenže formulkou „dospěli jsme k rozhodnutí k zabránění stávkování neposlušných zaměstnanců“ mu celý proces vnímání textu vážně neusnadníte. Ani maličko. Mnohdy je lepší použít formulaci delší, zato však srozumitelnou.

„Dospěli jsme k rozhodnutí, že je třeba zabránit neposlušným zaměstnancům ve stávce.“ Nebo tak nějak.

Směšování vazeb – protože není jedno, jak svou výpověď poskládáte

Vynechme teď učivo základních, středních a nakonec i vysokých škol o stylistických chybách typu anakolut, zeugma a atrakce. Podívejme se na kontaminaci – směšování vazeb. To totiž češtinu skutečně pálí. Jednou pro vždy si zapamatujme, že používáme vazby:

  • účastnit se něčeho, ale podílet se na něčem
  • předpokládat něco, ale počítat s něčím
  • vyvarovat se něčeho, ale vyhnout se něčemu
  • cenit si něco, ale vážit si něčeho

Takových případů bychom si mohli vyjmenovat mnohem více. Články na internetu jsou jich plné. Základní pravidlo zní, že než začneme aktivně používat výraz nebo frázi, zjistíme si nejen význam, ale také správné použití. Jestli totiž „jazykomilcům“ elipsa nepříjemně rozbuší srdce, směšování vazeb už je kapánek o infarkt.

obr3.jpg

bigstock.com
Zkuste ve svých textech nepokoušet zdraví čtenářů. Budou vám vděční.

Spojení nespojitelného – protože šťastné nehody se nestávají a díky chybě doktorů se neumírá

Katachréze, ač to zní jakkoli, jen ne jako pojem z oblasti stylistiky, označuje spojení nespojitelného. Nízká výška (až taková výška to totiž nebyla), zlostná euforie (i když je euforie radostný stav) a další lahůdky si můžeme nechat na soukromou dadaistickou komunikaci, ale do veřejných textů je rozhodně plést nesmíme.

Co ještě méně znalí uživatelé českého jazyka a jeho stylistické stránky nevhodně používají?

  • „Díky chybě doktorů zemřel.“ Slovo díky správně spojujeme jen s pozitivně laděným tvrzením, takže tuto výpověď můžeme přeložit jako „Díky bohu, že doktoři udělali chybu. On pak zemřel. Hurá.“ Jednou pro vždy z toho plyne, že „díky výhře jsme si koupili nové auto“, ale „kvůli povodni jsme o všechno přišli“. Tyto výrazy nelze používat libovolně a zaměňovat je. Těžko si řeknete „Díky bohu přišla povodeň a připravila nás o majetek.“ Leda byste z toho měli pěkné peníze a za ně se mohli odstěhovat na Havaj.
  • „Potýkal se s častými pochvalami svých nadřízených.“ Vážně? Ten chudák musel snášet, že ho nadřízení často chválili? Výraz potýkat se používáme v negativní konotaci. Jestli se někdo těšil takové oblibě nadřízených, že ho stále chválili, mohl se s častými pochvalami například setkávat.

obr4.jpg

bigstock.com
Ten chudák musel snášet pochvaly od svých nadřízených. Měl z toho radost, nebo mu bylo do pláče?
  • „Petr nepřišel. I Pavel nedorazil.“ V žádném případě. Je-li ve větě sloveso negováno, patří do této věty spojka ani. Pokud věta obsahuje sloveso v pozitivním smyslu, spojku i do ní můžeme přidat. „Petr přišel. I Pavel Dorazil.“ Nikdy naopak.

Jakýkoli vs. kterýkoli – protože není jedno, z čeho si vybíráte

„Tento problém můžete vyřešit na jakékoli pobočce.“ Nebo byste spíš řešili problém na kterékoli (jejich) pobočce? Inu, tolik na úvod tohoto problému. Vytříbený cit a trocha vědomostí nám velí vybrat si kteroukoli pobočku, ostatní se zřejmě dostaví na jakoukoli.

Jakýkoli (+ všechny variace) = výběr vlastností a kvality z neomezené množiny prvků

Kterýkoli (+ všechny variace) = výběr z konkrétní množiny prvků

Pokud jste klientem Skvělé banky a máte problém, který je možné vyřešit jen na pobočce, musíte si vybrat pobočku jen této banky. Jde tedy o výběr z omezené množiny prvků. Svůj problém můžete vyřešit na kterékoli pobočce. Kdybyste ji chtěli řešit na jakékoli pobočce, pomoci by se vám nejspíš nedostalo. Dost možná byste zašli na pobočku úplně jiné banky nebo na pobočku zcela jiného ústavu.

Ale! „Kup si jakýkoli svetr. Zelený, červený, se sobem, s vánočním stromkem nebo pro mě za mě se sluníčkem. Jakýkoli. Ničím tvůj výběr neomezuji.“ Cítíte ten rozdíl? Vybíráme jeden svetr ze všech svetrů v obchodě, obchodním centru nebo klidně na světě. Výběr není ničím omezen. Takže jakýkoli.

Gramatika a pravopis je super, ale na stylistice také záleží

Ovládat pravidla pravopisu a gramatiky je základem pro to, abychom mohli psát veřejné texty, které osloví tisíce, desetitisíce nebo statisíce lidí. Není to výhoda, je to základ. Hned po něm následuje povědomí o stylistice a jejích pravidlech, aby se text dal číst nejen proto, že v něm nesekáme i/y, jak se nám to líbí, ale i proto, že je psán hezky, čtivě a není plný stylistických přešlapů. Tak na to mysleme. Nejčastější stylistické chyby v češtině tedy známe, někdy příště vám ukážeme nejčastější chyby v pravopisu.

Komentáře

danielberanek

2.6.2016

To jsou srandy pro korektora. Tvořiči poselství maj´ často jiný problém - kupř.:
- akcentování metaforičnosti jazyka (nadužívání uvozovek, akcent přesného vyjádření, touha vyjádřit sebemenší blbost na omezeném prostoru);
- akcent pravidel na úkor pragmatiky a rétoriky;
a když jsme u copywriterů a textů obchodních pak:
- akcent čehokoli na úkor prodeje:)

Přidat komentář