Jazyková korektura textu
Požitek z četby knihy, na kterou jste se těšili, vám může zkazit velké množství překlepů nebo věty, které nedávají smysl. Buď korektor neodvedl dobře svou práci, nebo nebyl – i to se bohužel stává – k práci na díle přizván. To by se však nemělo stávat, protože je to výraz neúcty vůči čtenáři.
Webové texty si zaslouží stejnou péči jako texty knižní . Uživatel by neměl mít problém s jejich porozuměním a neměly by ho rušit žádné chyby. Přece nechcete potenciálního zájemce odradit zbytečnou hrubkou či nesrozumitelným sdělením. Možná byste se divili, jak na tom záleží. Působí to velice neprofesionálně, když máte gramatické chyby ve své webové prezentaci nebo nedbale popsané produkty na svém e-shopu.
V následujících řádcích si povíme několik slov o tom, co to tedy přesně jazyková korektura je a jaké druhy jazykové korektury existují.
Co je jazyková korektura?
Zjednodušeně řečeno, jazyková korektura je kontrola gramatické, pravopisné a stylistické správnosti psaného textu. Slova „korektura“ a „korektor“ pochází z latiny (z latinského sloveso corrigere, „opravovat“). U korektora se předpokládá, že má výbornou znalost mateřského jazyka a že neustále sleduje jeho vývoj. Vyžaduje se od něj pečlivost a smysl pro detail. Dá se říct, že korektor je tak trochu puntičkář v tom dobrém slova smyslu.
Korektury by měly být prováděny nejlépe v tištěné formě, nikoli do samotné elektronické verze dokumentu. Mnoho profesionálů se shoduje v tom, že na papíře zaregistruje pečlivý korektor každou chybu, kdežto na počítačovém monitoru jich i přes nejlepší vůli řadu přehlédne. „Vysvětlením může být stavba lidského těla a jeho vztah s příslušnými mozkovými centry neboli to, jak je oko schopno vnímat různá prostředí – na monitoru počítače totiž některé chyby ani při sebepečlivějším čtení nejsou patrné, zatímco na papíře je redaktor vidí na první pohled “ [1]
- Jazykové korektury pro webové texty od nás již řadu let využívá např. společnost ACME (zdravotnické služby), nebo tvůrce moderních staveb MiniHaus, a záchranáři dat z disků, telefonů a dalších paměťových médií DataHelp. Také jsme vytvářeli a jazykově korigovali obsah pro ESO travel na Novinky.cz v sekcích Exotika a Amerika a pro strojírenskou nadnárodní firmu Van Leeuwen jsme dělali rozhovory s lidmi z firmy a zároveň texty jazykově precizovali.
Druhy korektur
Gramatická/pravopisná korektura
Nejčastějším typem korektury je gramatická/pravopisná korektura, při které se opravuje pravopis, gramatika, případné překlepy.
Pokud se korektor chce ujistit o pravopisné podobě nějakého slova, neváhá nahlédnout do Internetové jazykové příručky (IJP), která obsahuje jednotlivá hesla včetně údajů tvaroslovných a jiných s výklady o problematických jevech. U některých slov připouštějí akademická Pravidla českého pravopisu dvojí způsob psaní. Přeje-li si autor zvolit ve svém textu varianty knižní (např. filosofie, president, universita apod.), je to možné, avšak redaktor/korektor musí dbát na to, aby takto zvolený stylový příznak textu byl jednotný.[2]
- „Tipy na elektronické jazykové slovníky a databáze“ (5 spolehlivých zdrojů pro ty, kdo chtějí psát obsahově a mluvnicky správně.)
Příklad chyb
Často se chybuje například u tvarů zájmena jenž, které se dnes pociťuje jako knižní až archaické. Autorům se doporučuje, aby u těchto tvarů, pokud si nejsou jistí, použili slohově neutrální zájmeno který.[3] Další chybou je výskyt tzv. hyperkorektních výrazů, jako např. „abysme“, „aby jste“ (správně: „abychom“, „abyste“).
Ach, ta interpunkce...
Interpunkčních chyb je v textech stále dost. Nevhodně umístěná interpunkční čárka může být dokonce zdrojem jazykové komiky: pracujeme, zbytečně neklepejte vs. pracujeme zbytečně, neklepejte.[4]
Jak vynechání, tak nadbytečné položení čárky může vést k obsahovému nedorozumění:
- První Smetanovou operou, napsanou na libreto K. Sabiny, jsou Braniboři v Čechách. (je to opravdu jeho první opera)
- První Smetanovou operou napsanou na libreto E. Krásnohorské je Hubička. (je to jeho první opera na její libreto)[5]
Podrobné vysvětlení rozdílu mezi volným a těsným přívlastkem najdete v Internetové jazykové příručce.
Stylistická korektura
U stylistické korektury se hlídá jednotné použití jazykových prostředků v textu, vypouštějí se nadbytečná slova a nicneříkající fráze, upravuje se slovosled či dlouhá souvětí atd.
Jedním z prohřešků proti stylistice je používání tzv. pleonasmů, tj. zdvojených vyjádření, jako je např. „jedinečný unikát“, „dárek zdarma“ apod.[6] Na jednom velkém e-shopu je tento titulek: „Nabídka produktů s dárkem zdarma!“ Zde však může hrát roli to, že z hlediska marketingového je takový titulek kvůli slovu „zdarma“ pro většinu lidí v našem prostředí přitažlivější a plní svou komunikační funkci lépe než stylisticky správný titulek.
- „Floskule, klišé a obsah pro obsah: 3 smrtelné textové hříchy“ (Místo fráze či klišé raději hledejte slova, kterými konkrétní věc ještě nikdo nepopsal, nebo ji tak aspoň nepopisuje každý druhý. Někdy se však použití těchto dvou prvků přímo nabízí a je žádoucí. Jen je třeba mít pro jejich používání cit a poznat, zda se do konkrétního textu hodí, nebo ne.)
- „Nejčastější stylistické chyby, které pokoušejí zdraví čtenářů“ (Mysleme na to, aby se text dal číst: aby v něm nebyly gramatické chyby a stylistické přešlapy a neobratnosti.)
Předtisková korektura
Předtisková korektura (nejazyková korektura) odstraňuje chyby vzniklé při grafických úpravách textu.
Rádi vám pomůžeme odstranit nedostatky vašeho tištěného nebo webového textu. Pracujeme rychle s vysokou profesní kvalifikací, protože ve svém týmu máme odborníky s velkými zkušenostmi. Já sám mám desítek let vrcholových zkušeností s překlady z cizojazyčného prostředí. Jsme tu pro vás.
Použité zdroje:
- Milan Pokorný - Dana Pokorná, Redakční práce. Jak připravit text k publikování, Grada Publishing, Praha 2011, s. 71.
- Milan Pokorný - Dana Pokorná, Redakční práce, s. 44.
- Petr Sgall - Jarmila Panevová, Jak psát a jak nepsat česky, Karolinum, Praha 2014, s. 68.
- Ludmila Uhlířová, „Slovosled – snadný i záludný, Markéta Pravdová – Jitka Saturková (eds.), O češtině 2, Česká televize, Praha 2008, s. 176-180.
- Petr Sgall – Jarmila Panevová, Jak psát a jak nepsat česky, s. 148.
- Milan Pokorný - Dana Pokorná, Redakční práce, s. 47.
Přidat komentář