Na sklonku roku 2025 jsem udělal vlastní nezávislý vědecký sběr dat na téma: Co si skutečně o AI myslíme. 62 respondentů z řad mých kolegů, majitelů firem, nebo i čistě rodiny a laiků na poli AI, mi dalo velmi zajímavé vhledy.
Nejvíce mě zaujalo následující:
AI bere kreativitu
Více než polovina respondentů má pocit, že AI oslabuje lidskou tvůrčí schopnost.
Štve je AI „jakost“
Respondenti jsou konkrétně frustrováni nízkou kvalitou AI generovaných článků a médií.
Nestíháme tempo AI
Šest z deseti lidí má dojem, že jako lidstvo nedokážeme držet krok s vývojem AI.
Tímto jsem si skvěle nahrál na hlubší ponor do titulku tohoto článku o digitální demenci a obsahové pasti generické průměrnosti AI výstupů.
Jsou to totiž rizika a výzvy, o kterých by se ve veřejném prostoru jistě mělo vést více debat a rozhovorů, protože cílem podle mě je, že chceme jako lidstvo a civilizace najít optimální bod, kdy nám AI technologie (ať už jde o AI autonomní agenty a komunikátory, jako jsou ChatGPT a Gemini, nebo autonomní stroje a vývoj umělých neuronových sítí) má pomáhat, ale zároveň přeci nemáme my sami jako lidské bytosti zakrnět, nebo se stát pouhým “sledovačem” a “kývačem” vygenerovaných myšlenek od AI.
Co se v následujících řádcích dozvíte?
Když AI používám dennodenně, to jako vážně zdementním?
Jsou optimisté, ale i skeptici. A pak velký střed lidí, který možná nad takto nadhozenou otázkou moc nepřemýšlel. Jak to tedy celé pomalu rozplést?
No jednoduše: Když nevíš, začni hledat seriózní výzkum.
V lednu 2025 (revidováno pak v září 2025) publikoval žurnál Societies studii švýcarského profesora Gerlicha AI Tools in Society: Impacts on Cognitive Offloading and the Future of Critical Thinking. Výzkum měl k dispozici na 666 respondentů (to je ďábelský děsivá cifra, že?) a prokázal přímou negativní korelaci mezi frekvencí používání AI nástrojů a schopností kriticky myslet.
Čím častěji účastníci výzkumu pracovali s umělou inteligencí, tím horších výsledků dosahovali v nezávislých testech svého úsudku. Profesor Gerlich tento mechanismus odborně nazývá „kognitivní offloading“.
Jde o to, že náš mozek se totiž chová ekonomicky a náročnou kognitivní práci (třídění faktů, ověřování, logická syntéza) deleguje na externí nástroj. Tím sice ušetří energii, ale zároveň ztrácí schopnost samostatného řešení problémů.
Jak o tom mluví sám profesor Gerlich, se můžete podívat zde. Video je z konce roku 2025 a mluví o jiných studiích, kde mě zaujalo i číslo, že až o 40 % klesá mozková aktivita při jejím měření u lidí, kteří používali v ten moment generativní AI. A to fakt není málo.
A poměrně úsměvné je, když mluví, že on sám za mlada si musel pamatovat všechna telefonní čísla, protože nebyly mobilní telefony. Jak prosté, ale je tomu tak.
Někdy holt není zbytí a pamatovat si ty věci musíte - tak jako si například divadelní herci pamatují své repliky. Na tom je ale vidět i pozitivní stránka celé mince tématu - že naše paměť a mozek jsou geniálními zařízeními, tedy mohou, pokud jim to v sami dále pomůžeme.
Závěrem k tomuto tématu rád ocituji i svého oblíbence - nesmlouvavého, ale vždy silnými argumenty “ozbrojeného”, pana doktora Martina Jana Stránského.
Cituji (jen jsem to gramaticky lehce upravil) z jeho rozhovoru pro First Class.
Při vývoji kterékoli civilizace samozřejmě vznikne technologie, a ta technologie bude umět víc a víc. Dojde k určité chvíli, kdy lidstvo bude zaprvé na ní víc a víc závislé a pak jí začne předávat – teď jsme v tom momentě – své intelektuální, kreativní, a dokonce i genetické a reprodukční schopnosti. Reprodukce se začne i technologicky manipulovat, nastoupí neurotechnologie, kde budou tzv. interfaces mezi mozkem a mašinou. Prostě taková spjatost. A tohle bude pokračovat tak dál, že nejprve nastane otázka, jestli bude umět počítač myslet jako člověk, ale jestli jednoho dne člověk bude umět myslet jinak než počítač.
Co je past generické průměrnosti?
Výše jsme zmínili, že schopnost kritického myšlení může být při využití AI silně oslabená, ale víte, co může být ještě horší?
Samotná schopnost spojovat dvě a více informací a vstupů do nových úhlů pohledu nebo nacházení nového způsobu řešení nějakého problému - neboli tomuhle já osobně říkám kreativita a fantazie (mimochodem, tady jsou moje tipy, jak vaši fantazii rozproudit).
A logika je poté neúprosná - nemáte fantazii, nemáte ani jak efektivně “rozbít” past generické průměrnosti, kterou může zákonitě po jistém čase AI začít produkovat.
Mimochodem - a to si myslím, že málokdo ví - sám velký Google jde směrem, že své algoritmy “brousí” směrem ke skutečně přidané hodnotě, jde o tzv. Information Gain.
V kostce to znamená, že pokud váš článek jen opakuje to, co už AI „posbírala“ z tisíce jiných zdrojů, pro vyhledávače – a hlavně pro čtenáře – jste prakticky neviditelní. A to právě v oblasti, kde byste naopak chtěli být vidět.
Klíčové je propojení AI citací, brandu a SEO. A ano, klasické SEO niky neumře – stačí se podívat, jak jsme třeba zvedli oblast bagrů u klienta Veacom.
Tip, jak nespadnout do generické průměrnosti obsahu
Začnete v první řadě “dolovat informace a know-how k dané problematice” z vlastní hlavy nebo z hlav lidí, co jsou skutečně na něco experti. Jak říká polyhistor Polanyai: Lidé vědí více, než si myslí - a to v tom smyslu, že hluboko “pod nánosem informací” se schovávají – jak já rád říkám – diamanty v hlavě. Jsou to věci, které nemáme explicitně jen v denní rutině vyslovené, ale jsou tam.
Ty nejcennější informace často na webech nenajdete, protože jsou v hlavách nás lidí.
... I tohle je jeden z 9 tipů, které jsem ve krátkých videích zmiňoval ve článku AI Bouře je tady.
A to znamená, že prvotním in-putem pro váš obsah by měl být expert/odborník, kterého pak budete ve vašem obsahu citovat . AI pak využijte ideálně na to, aby vám pomohla např. najít rychleji souvislosti, jako to třeba umí můj oblíbený nástroj Transkriptor (něco jako digitální záznamník s AI pohonem), díky kterému nám v Aiře nic z debat, porad, brainstormů nebo právě rozhovorů s experty k obsahu neuteče.
Pak už můžeme všechno snadno a elegantně sladit – jen je potřeba, aby u toho člověk pořád přemýšlel vlastní hlavou a kriticky si všechno vyhodnocoval.
Závěr: Technologie jako zrcadlo naší (ne)zralosti
Rád bych tento text uzavřel myšlenkou, kterou jsem nastínil už v závěru své vlastní studie. Jsem přesvědčen, že AI a technologie obecně jsou člověku dány jako tzv. prodloužené ruce, nohy a mysl. Jsou zexterněním toho, co máme uvnitř sebe, do okolního prostoru.
Jenže zatímco technologický a civilizační pokrok letí raketovým tempem kupředu, náš etický a morální pokrok za ním klopýtá někde vzadu. Dochází k nebezpečnému paradoxu: člověk 21. století – často chaotický tvor, který netoleruje sám sebe, natož ostatní – otevírá dveře umělému vědomí.
Nemyslím to jako strašení, spíše jako apel. Místo slepého nadšení bychom měli ve společnosti iniciovat více sezení, workshopů a debat zaměřených na to, jak si uchránit naše „lidské core“.
Musíme pečovat o to jádro, které nás dělá emocionálními , kreativními a trpělivými bytostmi.
Pokud to neuděláme, hrozí, že svou podstatu dobrovolně odevzdáme strojům a nezvratně zlenivíme. Technologie má být nástrojem našeho růstu, ne berličkou naší degenerace.
☝️ Tipy na další zajímavé kontextové čtení
- Dělal jsem na podzim roku 2025 rozhovor s mojí SEO kolegyní Sofií Petrů a probírali jsme i téma - jestli zaniknou lidské pozice s nástupem AI.
- Náš Ben napsal skvěle fundovaný základ na téma, proč na strukturovaných datech pro AI za SEO jako ontologický primát vážně záleží.
- Můj otec sepsal článek k pokynům pro hodnocení kvality obsahu od Googlu. To vám zase více přiblíží, jak a čeho si Google všímá.
- A naše "Copy Queen" Petra Malá sepsala brilantní rozhovor s námi (našim Aira týmem :)...) o fenoménu Prompt engineeringu!
