Rozhovor s naší Jindrou: „Focení je o vhodném okamžiku a emoci“

Co ráda kromě profesních a propagačních fotografií fotíš „sama pro sebe“?

Je toho víc. Z legrace říkám, že fotím "mrtvé stromy v mlze". Není to tak úplně pravda. Mám ve fotkách ráda i humor, ale je fakt, že se většinou vezu na vlně melancholie. Mně samotné ty fotky nepřipadají smutné, ale některým lidem asi ano. Ráda fotím i různé špinavé podchody, stínohru na zdech, různé předměty, které se ocitnou na místě, kam nepatří, náš panelák a tak podobně. Jak mi co cvrnkne o nos. Ráda fotím zvířata, která někde náhodně potkám. Skládám si z nich sérii "Náhodná setkání". Občas taky fotím sluneční světlo, které se prodere do stínů lesa. K některým mým fotkám píše kamarádka, básnířka a malířka Helena Niklausová verše. Na tom mi přijde zajímavé a hezké, že ty fotky dokážou někoho dalšího inspirovat. Plán je, že někdy v budoucnu z toho uděláme malou výstavu a možná samy sobě vydáme i knížku. Ráda a hodně fotím ochotnická divadelní představení a občas koncerty. Tam je dobré, že mám od fotografovaných určitý odstup. Jen čekám na vhodný okamžik a emoci.

Prozradíš nám své další záliby kromě focení?

Můj velký a dlouholetý koníček je ochotnické divadlo. Dřív to byl můj největší koníček, ale posledních pár let se dělí o první místo s focením. Jsem jak herečkou v ochotnickém souboru, tak taky trochu autorkou scénářů, hlavně pohádek (ale už dlouho jsem nepsala, raději fotím). Hodně času mi zabere i Amatérská divadelní asociace, ve které jsem aktivním členem a podílím se na organizování divadelních přehlídek, kurzů pro ochotnické divadelníky, dělám i kancelářskou agendu a samozřejmě fotím akce, které pořádáme.

Ráda sportuji, cestuji, čtu, vyrážím za kulturou, do přírody. Marně, ale s láskou se celoživotně snažím naučit hrát na kytaru. Taky jsem velký pejskař. Zrovna teď mám doma tříměsíční štěňátko, takže mám o zábavu postaráno. :)   

Vystihla bys v 5 slovech sama sebe?

1. svobodomyslná, 2. spolehlivá, 3. optimistická, 4. upovídaná, 5. roztržitá 

Co tě na práci v Aiře baví?

Jsem v Aiře krátce, ale zatím mám za to, že je tady přátelské prostředí, stihla jsem i absolvovat svou první firemní akci v Kersku. I když jsem externista a přímo v Aiře nesedím, cítím se vítaná. A samotná práce mě baví, protože dělám to, co je vlastně i mým koníčkem.

Máš nějakou oblíbenou příhodu z focení pro klienty?

Zrovna před pár dny se mi jedna příhoda stala. Není vyloženě veselá, ale je roztomilá. Fotila jsem v lese fotky pro Originální hospodské brambůrky a kontrolovala mě "lesní policie". Paní policistce bylo asi pět let a panu policistovi byly čtyři roky. Naprosto vážně mi oznámili, že jsou lesní policie a ptali se, jestli jsem odhazovala odpadky, kouřila nebo jestli kradu. To se prý nedělá. Když zjistili, že jsem jen bezúhonná fotografka, tak jsem od nich za odměnu dostala dva spadlé listy. Nakonec mě poprosili, ať je vyfotím. Lesní policie bude mít hezkou fotku. :) A já mám naději, že to s naší budoucností nevypadá tak zle, když mají malé děti jasno v tom, co se nedělá.

Jaké 3 rady bys dala člověku, který chce začít fotit?

Nevymlouvat se na techniku a fotit tím, co má po ruce. Stačí mobil. Sledovat práci dobrých fotografů. Fotit co nejčastěji.  

A jak ses vlastně k focení dostala?

To tak přirozeně vyplynulo. Jako malá jsem s tatínkem doma v koupelně vyvolávala fotky a to se mi moc líbilo. Taky jsem vždycky zbožňovala zvuk závěrky a vůni těch starých foťáků. Mám je dneska vystavené v knihovně a občas k nim čuchám nebo jen tak pouštím spoušť, i teď. :) Dokonce jsem jako dítě chodila do fotokroužku, ale výsledky byly tragické. Vůbec mi to nešlo a z foťáku mi lezly nepoužitelné filmy. Pak jsem se focením dlouhou dobu nezabývala. Občas jsem cvakla něco z mejdanu nebo výletu. Až když jsem odjela jako au-pair do Anglie, tak jsem nad focením Londýna víc přemýšlela. Přece jen jsem měla ve foťáku film na 32 snímků (nebo 24, teď nevím), a tak si člověk dvakrát rozmyslel, než cvaknul.

Po návratu jsem si pak koupila svůj první digitální kompakt a občas mi někdo řekl, že mám hezké fotky. S tím jsem si taky pár let vystačila, ale měla jsem čím dál větší potřebu fotit kreativněji, tak jsem přešla na ultrazoom. Tam jsou asi začátky většího zájmu o focení, včetně nabírání teoretických znalostí. Od té doby jsem fotoaparát několikrát vyměnila, povýšila jsem na dospělejší fototechniku, ale můj zájem o focení se neztrácí. Tak nějak přirozeně se rozrůstá a důkazem je i moje práce pro Airu.  

Jak poznáš, že kompozice bude stát za to a že bude zajímavá?

Nevím, jestli to poznám. :) Je samozřejmě pár pouček, které je dobré znát. Například pravidlo třetin. Navíc každé pravidlo může člověk porušit, když to dává smysl. Já jen doufám, že jsem za tu dobu, co fotím, v sobě nějaký přirozený cit pro kompozici vypěstovala.