Psaní webových textů: 4 chybné komunikační předpoklady

Vyjadřovat se jasně a srozumitelně v jakémkoli prostředí vyžaduje určité úsilí, pečlivost a soustředěnost na to, co je v našem sdělení to nejpodstatnější. A v kyberprostoru s různě proplétajícími se signály, které soupeří o naši pozornost, to platí dvojnásob.
4 chybné komunikační předpoklady při psaní webových textů

Texty jsou organické bytosti. Vyrůstají tam, kde věci nikdy nevznikají bezmyšlenkovitě, a vždy rozprostřou svá křídla nad krajinou každodenní komunikace, když se v nich správně propojí v jeden celek dávání a přijímání, psaní a prožitek.“ Teodora Petkova

„Mí Pražané mi rozumějí“

Jednou z komunikačních chyb je předpoklad, že vaše publikum ví, o čem mluvíte. Tato mylná domněnka může vytvářet odstup či dokonce hlubokou propast mezi vámi a vašimi adresáty. Dobře tuto situaci vystihuje John Peters ve své knize Speaking into the Air (Chicago - London 1999), když nadlehčeně říká, že „dialog nastává tehdy, když se dva lidé střídají ve svém vysílání.“ Teodora Petkova k tomu v článku „4 Web Writing Mistakes To Avoid (and How I Didn't)“ poznamenává: „Pro mě osobně to má hodně blízko ke ‚kletbě vědění‘ Stevena Pinkera. Máte určitou znalost něčeho a vaše ‚prokletí‘ spočívá v tom, že se domníváte, že ten druhý to ví také. Ale tak to není.“ 

Nepodceňujte „kletbu vědění“

Termín „kletba vědění“ (Curse of Knowledge) byl poprvé použit v roce 1989 v článku s ekonomickou tematikou (Colin Camerer, George Loewenstein, Martin Weber, „The Curse of Knowledge in Economic Settings: An Experimental Analysis“, Journal of Political Economy 97 (5/1989), s. 1 232-1 254). Kanadsko-americký psycholog a kognitivní vědec Steven Pinker ve své knize The Sense of Style: The Thinking Person's Guide to Writing in the 21st Century (Penguin Books, 2014) ukazuje, že překonání „kletby vědění“ je jedním z nejdůležitějších předpokladů k napsání dobrého textu. Anne Janzerová v knize The Workplace Writer's Process (CPC, 2017, s. 35n) nám radí: „Podívejte se na to z čtenářova pohledu a zkuste si představit, jaké jsou jeho znalosti. (...) Když užíváte odborné výrazy, ptejte se, zda jsou vhodné pro vaše publikum. Chcete-li se vyvarovat ‚kletby vědění‘, snažte se poznat čtenářův kognitivní stav; a chcete-li napsat úspěšný text, porozumějte tomu, jaké emoce vaši čtenáři prožívají.“

Ani Řím nebyl postaven za jeden den

Další chybou v písemné komunikaci je, že se snažíte vysvětlit všechno najednou. Odolejte lákavému pokušení zhustit všechno, co jste se v průběhu let naučili, do několika vět či odstavců. Můžete tím svého čtenáře odradit. Jasný a srozumitelný výklad potřebuje určitý čas a prostor.

Nepíšete pro jednolité publikum

Nepředstavujte si své publikum jako homogenní masu, ale jako jednotlivé osoby, které mají různé názory, potřeby a zájmy. Využívejte proto tzv.  „cibulový princip“, tj. vrstvený obsah. K jádru sdělení, přidáváte další témata a zvětšujete tak jeho kontext.

Každý z nás mluví jinak, a přesto si rozumíme, i když ne absolutně

„Neexistují dva jedinci, kteří by sdíleli stejný jazykový systém. Jak je tedy možné, že si rozumíme? Nepochybně sdílejí formální prostředky, například identicky znějící slova, ale pravděpodobně se neshodnou na všech možnostech použití daných prostředků a na významu, které slovo může (a naopak nemůže) nést."

Teorie komunikační akomodace

V 70. letech 20. stol formuloval americko-velšský sociální psycholog Howard Giles teorii komunikační akomodace. Podle ní se jedinci, kteří spolu komunikují, velice často přizpůsobují v tom, jak mluví a jaké neverbální prostředky používají. Hovor s přítelem bude patrně emocionálnější, ale zároveň bude z vaší strany méně náročný, jelikož jste s přítelem velice pravděpodobně komunikačně a zkušenostně „sladěni“.

Když však budete mluvit s někým, koho znáte jen okrajově, budete muset mnohem více zvažovat svůj projev a riziko závažnějšího neporozumění bude poměrně vysoké. Pokud však s touto osobou navážete dlouhodobý a častý kontakt, je pravděpodobné, že se obtížnost komunikace bude snižovat a omezí se i riziko závažného neporozumění. (Zdroj: Kol., O jazyce bez hranic a další zajímavosti ze současného zkoumání češtiny, NLN, Praha 2017, s. 12-14.)

 

„Jaký užitek má člověk ze svého pachtění?“

Tento filosofický povzdech pochází z jednoho starobylého textu, jehož autorem byl podle tradice moudrý král Šalomoun. Tím se dostáváme k další komunikační chybě, kterou je přílišné zaměření na předmět samotný a ne na to, jaký užitek z vašeho sdělení bude mít příjemce.

Uživatelé, kteří procházejí váš web, shánějí vhodnou „potravu“. V 90. letech minulého století Stuart Card a Peter Pirolli rozvinuli teorii informačního slídění (foraging information), která vychází z předpokladu, že lidé se při navigování na webu chovají jako zvířata, která slídí po své kořisti. Hodnotí informace v poměru k nákladům vynaloženým na jejich získání, a vybírají jeden nebo několik vhodných zdrojů, aby dosáhli toho nejlepšího poměru:

Míra zisku = Hodnota informace / Náklady spojené s jejím získáním

 „Každá webová stránka obsahuje spoustu grafických a textových podnětů, které usnadňují navigaci (kam mám jít?), orientaci (kde jsem?) a posouzení kvality daného obsahu (mám na ten odkaz kliknout?). Slova a obrázky představují informační stopa [doslova „vůně“]. Je-li dost silná, lidé kliknou. Pokud je informační vůně příliš slabá nebo se ztrácí, lidé nekliknou. Chcete-li, aby váš webový obsah byl nalezitelný, musí být informační stopy jasně stanoveny a konzistentně udržovány napříč celým webem.“ (Shari Thurow, Nick Musica, When search meets web usability, New Riders, 2009, s. 8.) 

Jinak řečeno, když lidé hledají v online prostředí odpověď na nějaký svůj problém, rozhodují se jednak na základě toho, zda jim daná webová stránka nabídne praktické řešení, a jednak podle toho, jak dlouho jim bude trvat, než tuto odpověď dostanou.

Použité zdroje:

Vylepšete práci s textem

napište nám

Komentáře

Teodora Petkova

5.4.2020

Pavel, I just wanted to say thank you for translating this article! And I am glad and honored that it rang a bell and you took the effort (and trouble) of translating it. :)

Pavel Jartym st

13.4.2020

Thank you very much, Teodora. Your articles are a great inspiration for me. I didn't translate your article word for word. I created the text that was based heavily on your article.

Přidat komentář